Dress code, který nikdo nevysvětlil: Proč „business casual“ každý chápe jinak

Co máte dnes na sobě? Sako ze svatby bratrance, nebo mikinu na hřiště? V kanceláři potkáte kolegu, který dnes "nebere klienty", a proto zvolil kalhoty podobné teplákům, i kolegyni tak formální, že by v tom přijala japonskou delegaci. Oba mají stejný mail od HR ve schránce. Kdo vám kdy vysvětlil, co "business casual" přesně je? Máte pocit, že to není oblek, ale ani tepláky. Stačí to?

Co vlastně znamená business casual do kanceláře

"Business" je závazek a pravidla. "Casual" je bezstarostnost, nic, co byste museli řešit. Spojili jsme dvě slova, která si ve slovníku sedí naproti sobě jako znesvářené strany u rozvodového řízení. A nyní čekáme, že si z toho každý odvodí totéž. 

Business casual není jen oděvní kategorie. Je to zkouška, jak dobře rozumíte kontextu.

Nikdo totiž nikdy pořádně nevysvětlil, kde leží hranice. Firmy oděvy v lepším případě odbudou jednou větou ve smlouvě, v horším nemají nic. Zaměstnanci si sami domýšlejí, co je správně. A většinou se netrefí.

Proč se dnes tvrdí, že na oblečení do práce nezáleží

Znáte ten argument: na obsahu přece záleží víc než na formě. Lidé přitom vzpomínají na Marka Zuckerberga v mikině nebo Steva Jobse v rolákovém svetru. Jejich impérium tím přece neutrpělo, dodávají. Odtud vede krůček k odvážnější tezi: že vědomé porušení dress code respekt dokonce zvyšuje. Protože kdo přijde v mikině tam, kde ostatní nosí sako, dává najevo, že si pravidla vykládá po svém, je nad věcí a nebo "za vodou". 

Ale, chyba lávky…

Mikina funguje Zuckerbergovi. Tentýž oděv na obchodním zástupci vyzní jako nedbalost, ne jako sebevědomí.

Harvardský výzkum červených tenisek

Existuje k tomu výzkum z roku 2014 z Harvard Business School: lidé, kteří se obléknou nekonvenčně, bývají vnímáni jako kompetentnější a s vyšším statusem než ti, kdo dodržují normy. Tento jev dostal jméno "Red Sneakers Effect". Hlavním aktérem byla lektorka Francesca Gino a ověřila si to naživo: kurz odučila v červených teniskách a manažeři ji ohodnotili výš.

Háček je v tom, že efekt funguje jen tehdy, když okolí věří, že dotyčný pravidlo zná a porušuje ho záměrně. Většině lidí v práci stejná "uvolněnost" naopak škodí. 

Business formal, business casual a smart casual

Tři úrovně, tři cizí slova. Jednou z příčin chaosu je i to, že si lidé pletou "business casual" s obyčejným "casual". Přitom ani jedna z úrovní, o kterých jsem psal už v článku Business Dress Code je mrtev? Ať žije..., se nejmenuje jen "casual". Všechny tři úrovně jsou pořád kategorie do práce. 

Neoblékáte se podle toho, koho dnes potkáte, ale koho zastupujete, tedy kým ve firmě jste.

Nikdy totiž nevíte, kdo vejde do firmy. Po pracovní dobu jste tak trochu billboard u dálnice a leták v hotelovém foyer.

Jak se obléknout, když firma nemá jasná pravidla

Funguje test před zrcadlem: svěřili byste té osobě peníze nebo důležitého klienta? Odpověď "asi jo, ale radši bych se zeptal" je stejně jasným signálem jako přímé "ne". 

Kapsulový šatník z kombinovatelných kusů tenhle chaos řeší jednou provždy. Tomu se věnuje kurz pro firmy Udržitelný business casual šatník. Pro firmy bez jasné směrnice existuje firemní workshop, po kterém si HR i vedení vyjasní společný jazyk. [zde jsou detaily kurzu včetně investice]

Pár vět než příště otevřete skříň

• Existují tři úrovně: Business Formal, Business Casual, Smart Casual. Žádná z nich neznamená volný čas.
• Oblékáte se podle role ve firmě. Nikdy podle toho, jestli dnes čekáte klienta nebo návštěvu.
• Vědomé porušení pravidel možná zvyšuje efekt u lidí, kteří už status mají. U ostatních čte okolí totéž gesto jako nedbalost.

Oděv do práce je mnohem víc než oblečení

Jeden z obchodních partnerů se mi za své oblečení omlouval dřív, než si se mnou potřásl rukou. Oděv ho postavil do submisivní pozice dřív, než padlo první obchodní slovo. 

Oděv do práce nikdy nebyl jen látka na těle – je to součást vaší komunikace i firemního PR, tichá odpověď na otázku, kým v té firmě jste. Můžete ji nechat náhodě. Nebo si jednou provždy ujasnit, co která úroveň znamená.