Etiketa u stolu: Naučit dítě správně jíst je jako naučit ho lyžovat

Vzpomínejme spolu. Neděle, slavnostní oběd u babičky. Na stole bílý ubrus, porcelán, který se běžně nevytahuje. Vaše dítě se natáhne přes půl stolu pro chléb, loktem cestou porazí sklenici se šťávou a s plnými ústy prohlásí, že mu brokolice nechutná. 

Vy se usmějete způsobem, který v sobě nese celou škálu lidských emocí najednou: od lásky přes pocit trapnosti až po tiché odhodlání, že tohle se přece musí dát nějak napravit.

Každý rodič dělá pro své dítě maximum. To není fráze. Je to fakt, který si zaslouží být vysloven nahlas.

Zároveň platí, že existují dovednosti, kde dobrá vůle nestačí. Jednou z nich je etiketa stolování.

Proč učit dítě lyžovat správně?

Jezdit ze svahu tak "nějak instinktivně" funguje určitou dobu. Pak přijde strmější sjezdovka a dítě "se řítí" způsobem, který by dobrý instruktor nikdy nedovolil. Od začátku si dítě zafixovalo návyk, který bude mnohem těžší odnaučit, než jej rovnou naučit správně.

S příborem, s jídlem, s tím, jak sedět u stolu nebo jak reagovat na číšníka, je to úplně stejné. Dítě, které prošlo skutečným kurzem etikety, se pohybuje u stolu s přirozenou lehkostí. Nesedí u jídla s pocitem strachu z přešlapu a hrozivých pohledů svých rodičů.

Etiketa u stolu byl jen příklad. Zde je deset věcí, které vaše dítě potřebuje znát. Návyky, které mu doma můžete začít ukazovat ještě dnes.

Desatero etikety, které děti zvládnou 

1. "Prosím" a "děkuji" nejsou slova zdvořilých dětí. Jsou to slova sebevědomých lidí. Ukažte dětem, že těmito slovy neprojevují slabost, ale sílu. Kdo umí poděkovat, toho si druzí váží. A to platí v šesti i v šedesáti.

2. Pozdrav není povinnost. Je to vstupenka. Oční kontakt, lehký úsměv, zřetelné "dobrý den". Tyto tři věci otevírají dveře, které by jinak zůstaly zavřené. Cvičte doma, při každém setkání s dospělým. Nejde o formu, jde o zvyk. A nikdy před dětmi neříkejte "naschle".

3. Osobní prostor je neviditelná hranice, kterou lze vycítit. Pravidlo je tu však také: délka paže. Blíž chodíme jen tehdy, když nás druhý člověk pozve. Dětem to lze ukázat hrou. Co funguje u stolu, platí i na hřišti, ve škole, kdekoliv.

4. Příbor se drží – ne svírá, ne mává, ne ukazuje. Tohle je kapitola sama pro sebe. Správný úchop vidličky a nože se naučí za odpoledne. Špatný úchop se pak odnaučuje roky. Není třeba to dramatizovat. Stačí ukázat, nacvičit a chválit.

5. Klid není obětování. Je to fér. U stolu i v životě. Kdo se naučí počkat na svůj moment, ten se v dospělosti lépe orientuje v situacích, kde ostatní ztratí trpělivost.

6. Omluva, která něco znamená, nezní jako výmluva. "Promiň, že jsem tě urazil" je jiná věta než "promiň, ale ty ses taky..." Děti to rozlišují instinktivně. Stačí jim ukázat rozdíl ve chvíli, kdy je situace ještě čerstvá.

7. Počkat, než druhý domluví, je dovednost vzácnější než se zdá. Přerušování je nezdvořilé. Jde však také o signál, že moje myšlenka je důležitější než ta tvoje. Děti se to samy nenaučí. Ale naučit se to umí velmi rychle, pokud jim to někdo ukáže. Třeba vy sami.

8. "S dovolením" je kouzelné slovo pro pohyb v prostoru. Procházet se mezi lidmi, vstát od stolu uprostřed rozhovoru, přerušit dospělého. To vše má svůj správný způsob. A ten správný způsob začíná dvěma slovy.

9. Slušnost se nevztahuje jen na kamarády. Číšník, řidič autobusu, paní v obchodě. Dítě, které umí být laskavé k neznámým lidem, je o několik důležitých kroků před tím, které to neumí. Vysvětlete mu proč. Neříkejte, že "se to sluší", přemýšlejte a mluvte o tom, jak svět funguje.

10. Vděčnost je dovednost, ne pocit. Poděkovat za dárek, napsat krátkou zprávu, říct "moc mi to pomohlo, děkuji". Tyto věty bohužel nejsou samozřejmostí ani u dospělých. Ale jakmile se stanou zvykem, dítě si je nese celý život.

Oběd, který mění perspektivu

Už po dvou dnech na lyžařské škole vidí dítě sjezdovku jinak (a lyžuje jinak). Lépe, než by to zvládla naučit většina rodičů bez ohledu na dobrou vůli. Kurz etikety stolování dá dítěti něco, co doma těžko vytvoříte: prostředí, zrcadlo a radost z toho, že to zvládá společně s jinými dětmi.

Moderní rodiny vědí. Proto posílají děti na plavání, na angličtinu, na tenis. Etiketa do té řady přirozeně patří. A výsledky jsou vidět okamžitě.

Poslední šance do podzimu: Vídeň, neděle, zážitek

Pokud hledáte pro své dítě zážitek, který spojí eleganci, praktické dovednosti a krásu místa v jedno, tady je vaše příležitost:

Poslední kurz etikety pro děti do podzimu se koná ve Vídni, v překrásném romantickém hotelu, kde se etiketa nestuduje, ale prožívá. Neděle, slavnostní oběd, malá skupina dětí a já jako průvodce, který ví, jak učit děti etiketu tak, aby je to bavilo a zůstalo.

Míst je omezený počet. A s tou Vídní, to myslím vážně. Udělejte si výlet, spojte krásu města s krásou stolování. Vsadím se, že na to nikdy nezapomenete. Ani vaše děti.