Pravidla etikety, které váš teenager (pravděpodobně) porušuje: 1. díl

Jistě jste své děti naučili říkat "prosím" a "děkuji", že lokty nepatří na stůl a že se před vstupem do místnosti sluší zaklepat. Jako rodič tak můžete mít pocit, že máte splněno a že by jejich chování obstálo i před tou nejpřísnější vychovatelkou, že?

Ale pozor…

Existuje totiž celá řada dalších pravidel etikety, na která se často zapomíná a která teenageři (nevědomky) porušují. Přitom právě tato mohou rozhodnout. Zda udělají dobrý dojem na střední, uspějí při pohovoru na brigádu nebo stáž. A jak budou připraveni na dospělý život. 

Dokud ještě bydlí pod vaší střechou, můžete jim pomoci osvojit si jednoduché zásady ohleduplnosti a respektu, které je odliší od ostatních.

Začněme tam, kde jsou (téměř) každý den. Venku. Přečtěte si sadu praktických tipů, jak se chovat na veřejných místech tak, aby vaše velké děti působili ohleduplně a kultivovaně:

1. Postavit se do fronty

Fronta je symbolem spravedlnosti – kdo přijde dřív, je obsloužen dřív. Předbíhání působí jako neúcta k času a trpělivosti ostatních. Postavte se proto vždy na konec a vyčkejte. Pokud vás láká "skočit" dopředu, zkuste si představit, že by to udělal někdo vám. Hned si uvědomíte, proč to není fér.

Když uvidíte někoho známého ve frontě, neznamená to, že vám drží místo. Jde o malý podvod, který každého štve.

Empatické chování ve frontě ukazuje, že respektujete práva ostatních a že máte úroveň.

2. Pokračovat v pohybu

Nedávno jsme šli s synem (6 let) po chodníku. Dívám se na něj dolů a povídáme si. Najednou mám téměř hlavu v zádech dvou kluků přede mnou. Omluvil jsem se samozřejmě. Ale s tím, že se zastaví, jsem nepočítal..

Na chodníku, v obchodním centru nebo na koridoru stadionu se nezastavujte uprostřed cesty. Pokud potřebujete psát zprávu, volat nebo hledat něco v mobilu, vždy uhněte stranou. Uvolníte prostor ostatním a sami se vyhnete nepříjemným pohledům. A srážkám. Pamatujme, že veřejný prostor je sdílený – když se budeme chovat ohleduplně, bude všem kolem příjemněji. A nám také.

3. Telefonování s ohledem

Mobil je skvělá věc. Ale ne vždy jsou vaše hovory vhodné pro veřejnost. Pokud potřebujete volat, odstupte alespoň tři metry od ostatních, ať nerušíte. V davu se snažme mluvit krátce a tiše. Nikdo nemusí slyšet naše soukromé záležitosti. A tím zároveň ukazujeme kultivovanost a respekt k okolí. 

Zásadně nepoužívejte hlasitý odposlech mezi ostatními. Je to nefér vůči tomu, s kým mluvíte. I vůči ostatním. A v MHD nevolejte.

4. Držet dveře

Otevřít a přidržet dveře patří k základům dobrého chování. Když jdete první, podržte je těm za vámi. Nejde o žádné velké gesto. Je to "malý krůček" ochoty, který ale druhému výrazně zpříjemní život. A když někdo podrží dveře vám? Oční kontakt, úsměv a přiměřeně hlasité "děkuji" je minimum, které by nikdy nemělo chybět.

5. Pomoc u výtahu

Vidíte, že někdo spěchá k výtahu a dveře se zavírají? Prosím nepředstírejte, že ho nevidíte. To je sebestředné. Stačí zmáčknout tlačítko nebo chvíli podržet dveře. Zabere vám to jen pár vteřin, ale pro druhého to může být velká pomoc. Na další výtah by mohl čekat minuty. Takové maličkosti ukazují, že nám záleží na lidech kolem. A děláme jim krásný den.

6. Neukazovat prstem

Ukazování a zírání na druhé je nevhodné a často i zraňující. Lidé se pak cítí trapně nebo nepříjemně.

Pokud vás něco zaujme, mluvte diskrétně, a nikdy nikoho nezesměšňujte. Vycítí to.

Umění chovat se s respektem je znakem zralosti a vnímavosti k ostatním – vlastností, které chybí "nezdvořákům", kteří ohleduplnost neznají.

Konec nebo bude další díl?

Veřejná místa sdílíme všichni. Každý drobný projev ohleduplnosti a zdvořilosti se počítá a je oceněn. Přispívá k tomu, aby byl pohyb se mezi lidmi příjemný. I malé gesto může udělat velký rozdíl – ať už jde o držení dveří, nebo klidné a ohleduplné telefonování. To, jak se chováme, vytváří náš obraz v očích ostatních.

V příštím díle se podíváme na další důležité detaily. Na první pohled působí nenápadně, ale dokáží o vás hodně říct. Tak se těšte…

P.S. Tip pro rodiče:

Neříkejte prosím vašim dětem "puberťáci". V uších mladého člověka zní toto slovo pohrdavě a hanlivě. Podobně jako "tlusťoch", "plešoun" nebo "bába"... Nevěříte? Zeptejte se.