Přicházíte na akci sami? Jak vstoupit do sálu a zahájit první rozhovor

Hluk sálu vás obejme jako teplá voda. Cinkot skla, o tři stupně víc než na chodbě, vůně kávy a pánského parfému. Pak přijde ten pohled po místnosti. Trvá dvě vteřiny a vy během nich stihnete dojít k závěru, že se tu všichni znají nejpozději od mateřské školky.

Nikdo vás nevítá. Nikdo si vás nevšiml. Ruka sama sjede do kapsy pro mobil.

Znáte to?

Mobilní telefon je nejdokonalejší úkryt, jaký kdy byl pro společenské situace vynalezen. Vypadáte zaměstnaně, důležitě, nedostupně. Jenže přesně tak vás čtou i ostatní. 

Telefon rozpaky neskryje. Jen je vymění za ceduli "nerušit".

Proč vás na rautu nikdo nepředstaví a proč to není nezdvořilost

V salonu osmnáctého století to bylo jednoduché. Hostitelka měla přehled o každém, kdo vstoupil, a představování patřilo k jejím povinnostem. Host se nemusel starat o nic.

Dnešní akce s rauty jsou ale jiný vynález. U stolu sedíte celý večer mezi dvěma sousedy, které vám přidělil zasedací pořádek. Na rautu se můžete pohybovat.

Raut je jediný společenský útvar, který je vědomě postavený na tom, že se budete přesouvat.

Z toho plyne nepříjemná, ale osvobozující zpráva. Nikdo vás nepředstaví, protože to už není ničí práce. A zároveň: přijít bez doprovodu není společenská nevýhoda. Znamená to pouze, že první malý krok uděláte sami.

Koho pozdravit jako prvního, když přijdete na akci sami

Hostitele nebo pořadatele. Krátce. Poděkujte za pozvání a případně se zeptejte, kam máte zamířit. Pokud právě vítá další příchozí, nemá smysl ho zdržovat. Několik vět stačí: "Dobrý večer, děkuji za pozvání. Těšil jsem se, že dnes poznám některé z vašich hostů."

Věta je nenápadně praktická. Otevírá hostiteli dveře, aby vás někomu představil. Pokud to udělá, máte start zdarma. Pokud ne, nic jste neztratili.

Na jedno ovšem nespoléhejte. Pořadatel výroční konference dodavatelů plastových lišt v hotelu u sjezdu na Humpolec má dnes večer na starosti sto dvacet lidí, catering a mikrofon, který nefunguje. Vaše seznamovací kariéra není jeho hlavní starostí.

Jak poznat skupinu, do které se dá přidat

Tady se rozhoduje, jak proběhne celý večer. Rozhoduje geometrie.

1) Dva lidé stojící blízko proti sobě: hlavy nakloněné k sobě, hlas tlumený — to je soukromý rozhovor. Vstupovat mezi ně je jako otevřít dveře, které někdo právě zavřel.

2) Skupina stojící v uzavřeném kruhu: společensá obdoba zamčené brány. Nikdo ji nestaví proti vám osobně, ale dovnitř se nedostanete a pokoušet se o to znamená loktem odsunout cizího člověka.

3) Hledejte kruh, který má mezeru: lidé, kteří stojí volněji, se rozhlížejí a jejich ramena nejsou srovnaná do jedné linie, jsou otevření dalšímu příchozímu. Přiblížíte se, zachytíte pohled některého z nich a počkáte na přirozenou mezeru v řeči. Potom: "Dobrý večer, dovolíte, abych se k vám přidal/a? Jmenuji se…"

Připravený vtip nechte doma. Jednoduché představení funguje spolehlivěji, protože nikoho nenutí reagovat.

Kdo komu podává ruku jako první jsem rozebral v tomto svém článku. 

O čem začít mluvit s člověkem, kterého neznáte

První otázka nemusí být originální. Má jediný úkol: usnadnit druhému odpověď. 

První otázka je aperitiv, ne hlavní chod. Nemá zasytit, má podnítit chuť.

Osvědčí se to, co máte společného právě teď: "Jak znáte dnešního hostitele?" nebo: "Co vás přivedlo právě na tuhle konferenci?

Společná okolnost je vlídnější začátek než otázka na pracovní pozici, rodinný stav nebo důvod, proč jste přišli sami. Ptát se hned na vizitku znamená třídit lidi podle užitečnosti a to je na každém obličeji vidět.

Pozor na jednu past. Rozhovor se nemá proměnit ve výslech. Po otázce proto krátce řekněte něco i o sobě. Kdo se jen ptá, působí jako člověk, který o sobě nechce nic prozradit.

Jak ukončit rozhovor a jít dál, aniž byste někoho urazili

Úleva z prvního navázaného rozhovoru je zrádná. Člověk se vstřícného hosta drží jako záchranného kruhu a zbytek sálu prohlásí za neprozkoumaný kontinent. Jenže večer patří oběma. I ten druhý přišel poznat víc lidí než vás.

Když rozhovor přirozeně dojde k závěru, stačí říct: "Děkuji za příjemný rozhovor. Půjdu ještě pozdravit několik hostů. Budu rád, když se během večera znovu potkáme."

Není nutné předstírat cestu pro nápoj, na toaletu ani náhlý telefonát.

Přímé a laskavé rozloučení je respektem k povaze akce. Nejde o odmítnutí člověka.

Jak přizvat do skupiny někoho, kdo stojí stranou

Jakmile se sami cítíte jistěji, všimněte si člověka, který právě přišel nebo stojí u okna s nápadně zaujatým výrazem. Stačí navázat oční kontakt, ustoupit o půl kroku a vytvořit ve skupině mezeru: "Pojďte, prosím, k nám. Právě se bavíme o dnešním programu."

Ta druhá věta je důležitější než první. Nabízí totiž téma, takže nově příchozí nemusí nic vymýšlet. Drobným gestem dáte někomu přesně tu pomoc, kterou jste možná před dvaceti minutami potřebovali sami.

Shrnutí: šest kroků, jak zvládnout příchod na akci bez doprovodu 

Pozdravit hostitele, hledat skupinu s mezerou, představit se jménem a příjmením, začít tím, co máte společné, po chvíli se zdvořile posunout dál a nakonec někoho přizvat. Šest kroků, z nichž žádný nevyžaduje charisma. Jen ochotu udělat první pohyb.

Přijít bez doprovodu má nakonec nedoceněnou výhodu. Nikomu se neztrácíte a nikdo vás v půl deváté netahá domů.

Ten, kdo přijde sám, je jediný host v sále, který si celý večer řídí sám.