Projevuje se doba, ve které dnes žijeme, nějakým způsobem na dlouhodobě zažitých modelech chování? Je čas začít uvažovat nad nějakými výraznými změnami v jednání s ostatními? Nelze si nevšimnout, že některé projevy lidského chování mají své výkyvy a sem tam narazí na samotnou hranici únosnosti.

Nejsem váš kámoš ani mladší bráška

Jak se tak často pohybuji v on-line prostředí, všímám si, že mnoho lidí, jimž jsem zobrazen pouze na monitoru, má tendenci považovat mě za kolegu či "kámoše", se kterým sdílí stejný osud osob připoutaných na pracovní židli. 

Sblížení díky stejnosti. Nevidím však ani jeden důvod, abych rezignoval na běžné a (uznávám, že mírně konzervativní), způsoby jednání se mnou. 

Čas od času mi vyrazí dech, že mi někdo hned začne tykat. A navíc zkrátí mé jméno a řekne "Dane".

V českém jazyce je běžné, že v případě setkání dvou dospělých, se tyto osoby oslovují příjmením při zachování vykání. Oslovujeme se tedy například: "Pane Suchý, jsem rád, že Vás poznávám..." nebo "Paní Martincová, je pro mě ctí poznat Vás osobně..." V případě, že nemáte jistotu, že se s daným člověkem ještě potkáte, není třeba ani uvažovat nad jinou formou oslovení.

Oslovení jménem není vždy tykání

S určitými lidmi se setkáváte během svého života častěji, případně plánujete nebo předpokládáte, že tomu tak bude. Díky tomu se vaše vztahy stávají důvěrnějšími a informace, které si předáváte jsou osobnější. S tím souvisí také obecná tendence vyjádřit tento nový, rodící se osobní vztah, také novou formou oslovení.

Prvním krokem ke sblížení z hlediska oslovování je obvykle oslovování křestním jménem při zachování zdvořilejší formy vykání.

V praxi to znamená, že se oslovujete: "Jano, mohla byste, prosím...", nebo "Pavle, dnes vypadáte skvěle, moc vám to sluší", "Jaromíre, prosím vás..."  Touto formou oslovení vyjadřujete druhému úctu, případně si z jakéhokoli důvodu můžete zachovat decentní odstup. Oslovení formou vykání ve spojení se jménem si zachovejte v zaměstnání, zvláště pak ve vztazích podřízený - nadřízený. 

Důležité: Nabídka na oslovení jménem nikdy není nabídkou k tykání. Nezapomeňte také, prosím, že nabídku k tykání oslovení uděluje společensky významnější osoba. Na ženě je, aby navrhla muži: "Můžete mě, prosím, oslovovat jménem, jsem Radka." Muž by měl na to počkat. Stejně tak, pokud se jedná o dvě ženy či dva muže, je ten starší oprávněn toto oslovení navrhnout. Mladší čeká.

Jak je to mimo Česko?

Zástupci mnohých národů, se kterými máte tu čest nebo povinnost se setkávat nejen v nadnárodních korporacích, používají tohoto postupu velmi často už při prvním seznámení. Velmi často nedbají našich trošku konzervativnějších zvyklostí a zdraví se neformálním "Hi" či "Hello". Vzápětí, bezkomplikovaného navrhování, vás začnou oslovovat křestním jménem a také se mnohdy křestním jménem představí.

Angličtina mezi vykáním a tykáním nerozlišuje formou oslovení. Zcela jistě však dokážete rozlišit formální způsob tvorby vět.

Formální a komplikovanější forma věty dává tušit, že vám daná osoba "vyká", tedy vyjadřuje vám respekt a úctu. Jednodušší forma v nás vyvolává pocit, že jsme danému člověku blíže a považujeme to za tykání. Moderní etiketa podporuje možnost tykání se jménem v přátelských nebo běžných pracovních vztazích.

Onikání je vyjádřením úcty

V němčině, španělštině, italštině ale také ve slovenštině oslovujeme ještě více formálně, než tomu je u vykání. "Herr Jochmann, kommen Sie bitte..." nebo "Boli byste taký láskavý, pán Nový..." Onikání má své místo a stále je považováno (nejen z hlediska gramatického) za jediné správně vyjádření míry úcty a jistého, avšak zdravého odstupu. 

Vliv obchodních firem ze zámoří tuto obvyklost pomalu vytlačuje a je běžné, že vás například v Německu osloví cizí člověk slovem "Hallo", ekvivalentem našeho "ahoj", v německé spolkové zemi Bavorsko a v Rakousku častěji "Servus" a představí se jen svým jménem.

Česko a jeho konzervativnější pohled na jazyk a etiketu ještě není připraveno na všeobecné tykání a ani tuto tendenci nepodporuje.

Výjimkou jsou komunity sportovní nebo taneční, kde se velmi často setkávám s okamžitým tykáním a oslovováním jménem. Vydáte-li se například do tančírny swingu, setkáte se s podobným jevem - tykání, představení a oslovováním jménem. Může za to jistě nálada, která v těchto tančírnách panuje a fakt, že za večer prostřídáte v tanci téměř všechny přítomné ženy, partnerky ostatních nebo samostatně příchozí. 

Tykání je oboustranná dohoda. 

Tykání je také výrazem blízkých, přátelských, intimních, důvěrných a příbuzenských vztahů. Mezi příbuznými, i těmi dosti vzdálenými, je tykání obvyklé. Věkové rozdíly nebo vzdálenost v rodové nebo příbuzenské linii, například vnučka dcery bratra vašeho dědečka, nehrají roli. V oslovení se tyto vzdálenosti utlumují oslovováním této či strejdo i přesto, že jimi tyto osoby z jejich pohledu nejsou.

Naprosto běžné a správné je tykání mezi dětmi a teenagery. Jste-li však dospělí, měli byste vždy správně odhadnout hranici, kdy začít mládeži, např. spolužákům vašich dětí na střední škole, vykat. 

Pokud mladé lidi neznáte od dětství, měli byste jim vykat. Středoškolákům, studentům, všem nad patnáct let vždy vykejte.

Pokud si chcete tykat, rozmyslete si to. Musíte totiž přijít s návrhem na tykání, což je oboustranná dohoda, budou tedy tykat i oni vám.

Tykání v práci a mezi kolegy.

V pracovním životě vám tykání na jednu stranu může usnadnit komunikaci, na druhou stranu může být velmi zavazující. A někdy, zvláště pak po uplynutí jistého času a za působení jistých jevů i nepříjemné. Doporučuji chovat se v případě změny z vykání na tykání stejně, jako při společenském jednání. 

Na stejné úrovni, tedy v týmu, tykání nabízí vždy žena muži a starší mladšímu. Nikdy ne opačně. Raději opakuji a z druhého konce. Muž nikdy nenavrhuje tykání ženě, stejně tak mladší není navrhovatel tykání vůči staršímu. Velmi nevhodné je nabídnout spolupracovníkům, aby vám tykali v soukromí a na pracovišti vám i nadále vykali. Tento návrh je trapný a ponižující. Pro obě strany.

Výjimkou je, že nadřízená osoba může po dokonalém zvážení navrhnout tykání podřízené osobě. Doporučuji to však nedělat, protože odmítnout to je velmi těžké.

S konáním nejrůznějších večírků, party a přátelských setkání to není nyní tak slavné. Byly, jistě jsou a také budou živnou půdou pro změnu z vykání na tykání. Pamatujte si, že tykání je nezvratná a nevratná dohoda. Pokud si s někým "potykáte" v opojení noční dobou nebo jiným opojným prostředkem, je tato dohoda platná. Předpokládám v tomto případě, že si onu dohodu pamatuje minimálně jedna ze stran.

Být balík není žádná legrace.

Výrazem jisté "balíkovosti" je také začít automaticky tykat nově nastoupivší mladší kolegyni nebo kolegovi s tím, že oni nám i nadále vykají, jelikož jim tykání nenabídnete. Je nevhodné, abyste to kdy udělali. Mladším nebo novějším kolegům toto tykání z vaší strany může být velmi nepříjemné. Většinou však nemají sílu a sebevědomí, aby se ohradili a požádal vás, abyste mu vykali. Nezneužívat.

V příbuzenských vztazích jsou obvyklosti a zvyklosti nadřazené nad jakékoli doporučení. Moderní etiketa do domovů v těchto případech nezasahuje. V mnohých oblastech, zvláště pak v regionech se silnou vazbou na tradice je běžné, že snacha tchána nebo tchýni požádá, aby jí tykali. Ona však přirozeně zůstává u vykání a tím vyjadřuje nové rodině, často interpretováno jako novým rodičům, úctu. Oni poté rozhodnou, zda si tykání přejí i od ní.

Můžete tykání odmítnout?

Jste-li starší nebo žena nebo máte-li k navrhovateli velkou úctu a tykání přijmout nemusíte. Tykání je přece dohoda. 

Požádá-li vás někdo o tykání a vám to není příjemné nebo je to pro vás nepřijatelné, máte právo tento návrh odmítnout.

Tykání odmítejte však velmi zdvořile, například větou "Velmi si toho vážím, ale úcta k vám mi nedovoluje váš návrh přijmout. Můžeme zůstat u vykání a oslovovat se jménem?" Tím odmítnutí zmírníte v taktní odpověď a navrhovatele se snad nijak nedotknete.