Děti je třeba krmit, oblékat a milovat. Navíc ještě doslova "zajistit" proti zimě, pádu či zapomenutí někde mezi lidmi. K tomu všemu a mnohému dalšímu potřebují děti vidět vaše správné, vhodné modely chování a později dostávat i náměty k tomu, jak se ve společnosti ostatních, tedy na veřejnosti, chovat. Ano, být rodičem je velká odpovědnost.

V případě, že dětem dodáte do života ty správné příklady a poskytnete jim vaše znalosti etikety, budou společensky přijatelnější a díky tomu také obecně šťastnější. Vaše dítě bude také vybaveno základy pro pozdější podnikání i zaměstnání. Jedná se o dlouhodobý proces, který má fáze učení, připomínání a poskytnutí zpětné vazby. A vnímání odměny. Odměnami však nemám na mysli nějaké sladkosti, extra hodiny na počítači nebo hračky. Odměnou každému dítěti je uznání rodičů a přijetí od členů jeho společenství.

Děti se učí už od narození

Není vhodné, abychom v dětech potlačovali jakékoli jejich přirozené chování, radost a spontánní vyjádření nelibosti. Naopak, jakékoli projevy adekvátní pro dítě v určitém věku je třeba vzít na zřetel a věnovat jim, jakožto rodič, maximální pozornost. Z dětí není moudré dělat "malé dospělé" nebo mlčící a sedící sochy. Na druhou stranu by mělo již od nejútlejšího věku, tedy od narození, vnímat, že když rodiče jedí, tak sedí u stolu. Když jeden z nich mluví, druhý to nedělá a naslouchá mu. Pokud rodič něco chce, požádá. Typická etiketa domácí. Chování se snáze učí na příkladech, které děti slyší a vidí.

Nic nového, řeknete si možná. A děláte to tak? Jste uvědomělí, konsistentní a pevní?

Zde je krátký, základní "check list" chování ve vaší rodině, které má na vaše děti velký dopad. Odpovězte si upřímně sami (ano, ne, sem tam, ne vždy), zda doma:

1. mluvíte hrubě a někdy řeknete nahlas i nadávku
2. oblékáte se vždy tak, abyste se mohli setkat s cizím člověkem 
3. použijete slovo "prosím" vždy, když cokoli po někom chcete 
4. jíte vaše pokrmy u stolu, váš příbor používáte správně 
5. řeknete "děkuji" v případě, že něco dostanete 
6. uklízíte po sobě vždy a všechny věci tam, kam patří 
7. omluvíte se, pokud jste udělali něco nepatřičného 
8. mluvíte se soustem v ústech, protože chcete něco říct u jídla
9. zdravíte nahlas všechny, které v domě a okolí znáte 
10. zeptáte se "smím?", pokud něco po druhém potřebujete 

Jak to je správně, to všichni víte. Nepochybuji o tom. Pokud to tedy víte, dělejte to a to nejen v přítomnosti vašich dětí, ale stále.

Děti jsou vašim odrazem

Etiketa v rodině, tedy součást péče o osobní růst dětí, je přirozeným procesem pro ty rodiče, kteří chápou svoji zodpovědnost. Rozumět, jak moc jsou děti zrcadlem dospělých, kteří je obklopují, pomáhá vidět důležitost etikety na denní bázi. Chování se mnohem snáze přenáší na děti vlastním příkladem než slovy. To znáte ti z vás, kteří ne a ne přijít na to, proč vaše děti mlaskají u jídla, neumí poděkovat nebo poprosit. A také ti z vás, kteří se všemožně snažíte na návštěvách nebo v restauraci umravňovat své děti, aby nekřičeli, seděli a trošku "slušně" jedli. Je možné, že vám tento obrázek něco připomíná.

Je to snadnější, než myslíte

Udělejte z etikety v rodině pevnou součást vašeho bytí. Jde to snadněji, než se na první pohled zdá. Zouváte si boty při příchodu domů? Pokud ano a vždy, nemusíte to dětem příliš vysvětlovat, protože ony to viděli stokrát na vás. Děti to přijmou jako fakt a velmi brzy, ve věku kolem 18 měsíců, jen co začnou chodit, se za prahem zastaví. Nebo další příklad. Nasazujete si čepici, klobouk nebo baret vždy, když v zimě jdete ven? Není potřeba dětem vysvětlovat potřebu pokrývky hlavy, pokud to děláte vy. 

V případě, že na hlavě nic nemáte a své dítě do toho nutíte, skřípete zuby a zuříte, nedivte se. Nemá příklad. Nemá váš příklad. 

Upozornění na to, že Anička do školky také nosí čepici, nefunguje. To je srovnávání s jinými dětmi a vaše dítě může vnímat, že ono je špatné a Anička dobrá. To v dětském pojetí světa znamená odmítnutí.

O nic zásadního nejde?

Nedělejte z etikety doma žádnou extra vědu. O nic zásadního nejde, pokud zdvořilosti, kultivovanému projevu a morálce budete věnovat svoji pozornost. Není potřeba na si "slušňáky hrát", jen když jdete do divadla, na návštěvu nebo do restaurace. Postačuje jimi prostě být. Nejde ani o to poskytovat dětem lekce z etikety, případně je peskovat. Můžete si o etiketě společně číst a to, co v knihách najdete, také dělat. Nebo si vyprávět příběh, ve kterém jsou špatné i dobré příklady.

Konec rozpaků a omlouvání

My dospělí máme většinou naučeno, získáno z rodin i zaměstnání, že některé modely chování jsou přijatelné a některé nikoli. Máme zkušenosti, které jsme dostali od rodičů a společnost kolem nás je posílila nebo potvrdila. Ty vašim malým dětem ještě chybí, větší děti je získávají. Na rodičích, se kterými se setkávám a jejich děti mají v chování ve společnosti "nějaké mezery", vidím, jak jsou rozpačití, nejistí a stále "své dítě" omlouvají. 

Klidně buďte jiní...

Připojte se ke stovkám dalších čtenářů

a nenechejte si ujít další článek. Přihlaste se k odběru mého blogletteru. Kdykoli se můžete odhlásit.