Kdo stojí kde? Etiketa postavení při fotografování

Fotografie jsou jedním z nejviditelnějších společenských otisků. Už téměř 200 let. Visí na zdech, dnes kolují na sociálních sítích, putují v PF přáních i firemních prezentacích. A právě proto stojí za pozornost detaily, které na první pohled nevnímáme vědomě. Podprahově je však čteme velmi přesně. Jedním z nich je postavení osob na fotografii – tedy kdo stojí (nebo sedí) vlevo, vpravo či uprostřed.

Často slýchám větu: "Já to mám prostě tak nějak od srdce, že dávám blízkého člověka po své pravici." A není na tom nic špatného. Intuice bývá velmi silným vodítkem. 

Etiketa však nabízí rámec, díky kterému naše jednání přestává být náhodné a stává se čitelné i pro okolí.

Začněme základním pravidlem: pravá strana je společensky významnější než levá. Tento princip vychází z dlouhé tradice – pravice byla odjakživa spojována s mocí, ochranou i poctou. Pokud tedy stojíme vedle někoho, komu chceme projevit úctu, dáváme ho po své pravici. Ne proto, že bychom tím někoho "povýšili", ale proto, že tím vyjadřujeme respekt.

Jak je to u dvojice? 

U páru je situace jednoduchá a zároveň citlivá. Muž tradičně stojí po levici ženy. Aby žena byla po jeho pravici – tedy na významnější straně. Nejde o podřízenost, ale o ochranu a úctu. Tento model funguje ve společenském a také v rodinném kontextu. Na fotografii působí klidně, harmonicky a srozumitelně. Výjimkou jsou níže zobrazené portréty tzv. Royals. Najdete tam tu logiku?

Co když jsme tři?

"Zajímavější" situace nastává ve chvíli, kdy mají být na fotografii tři osoby. Pokud jsou dva muži a jedna žena, etiketa doporučuje, aby žena byla uprostřed. Muži stojí po stranách. 

Respekt se pak vyjadřuje jinak: osoba uprostřed má po své pravici společensky významnějšího z obou osob.

Tedy například otce po pravici a syna po levici, nebo manžela po pravici a dítě po levici. Uprostřed stojící osoba je v daném okamžiku "středem pozornosti" a svou pravou stranou vyjadřuje respekt.

Kdo je kde ve skupině

U čtyř a více osob už nehledáme dokonalou symetrii, ale logiku významnosti. Společensky nejvýznamnější osoba stojí ideálně mírně blíže středu nebo na pravé straně skupiny. V rodinných fotografiích to bývají rodiče, v pracovních pak host, klient nebo nadřízený. V případě fotografií aristokratů se jedná nejčastěji o hlavu rodu. 

A co věk? I ten hraje roli. 

Starší osoba má přednost před mladší, pokud není dána jiná role (například žena). Etiketa vždy pracuje s kontextem – nikdy mechanicky. 

Na závěr jedna důležitá poznámka: etiketa není klec. Je to mapa. Pokud se někdy rozhodnete jednat jinak, dělejte to vědomě. Jakmile víte, proč stojíte právě tam, kde stojíte, vaše fotografie přestává být náhodným snímkem a stává se kultivovaným sdělením.

A to je, oč tu jde. 

Etiketa jako umění života

Zážitek pro ženy i muže, kteří hledají autenticitu v době okázalosti. Elegance totiž není iluze. Lze se jí naučit. Skutečný luxus je cítit v každém slovu a gestu. A také na fotkách. Žijeme v době, kdy je zdrženlivost tou nejvzácnější komoditou – a my vám ukážeme, jak ji kultivovat při setkání nad tématem "Old Money: Elegance, hodnoty a umění zdrženlivosti"