Každý má sny. Já měl jeden o kalhotách.

Na světě jsou desítky spojení dvou předmětů, názvů či jmen, které neodmyslitelně patří k sobě. Sounáležitost těchto jevů je tak ryzí a logická, že jednotlivě se zdají být až prázdné, nedokonalé a necelé. Mám na mysli spojení jako je Simon and Garfunkel, levá a pravá, Jin a Jang nebo také možná Laurel a Hardy. Také v pánském oblékání jsou takové neodmyslitelné dvojičky, jejichž rozpojení je až nelogické. Například řeknu sako, a vás napadnou kalhoty, řeknu-li oblek, napadne vás kravata. Je zde také knoflík a dírka, dědek a babka nebo jehla a nit.

Obdobně je to se slovními spojeními, kde jedna část tu druhou upřesňuje. Když sukni, tak dámskou, když košili, tak z bavlny a když se řekne kalhoty, předchází mu upřesnění, že se jedná o pánské. Nejstarší prameny o používání kalhot byly nalezeny na místech, kde se pohybovaly kočovné euroasijské kmeny. Ve starověké Číně bylo používání kalhot vyhrazeno jen vojákům. Čistě "evropské", výhradně pánské kalhoty, mají svůj původ mezi germánskými kmeny, kteří používali návleky, jen nohavice, na ochranu své kůže před poškrábáním od větví, křovisek a trnů.

Kde leží Země kalhotová?

Pro obyvatele římské provincie Galii bylo nošení kalhot tamějšími kmeny tak typické, že dostala přímo jméno, v tehdejší době zřejmě také neodmyslitelně k sobě patřící, Galia Bracata, tedy doslova "kalhotová". 

Používání kalhot bylo chápáno jako barbarské a nesetkávalo se v "kulturním" světě starověkého Říma s pochopením ani přijetím. 

Ve 4. století našeho letopočtu se vojáci, kterým ochrana lýtek, holení a nohou jako celku připadala smysluplná, pokusili do výbavy takové kalhoty prosadit. Setkali se však s přísným zákazem vydaným císařským dekretem.

Co mám ve skříni a co ne

Kalhoty však i přesto nyní neodmyslitelně patří k pánskému oděvu. Věnoval jsem jim již několik svých úvah včetně recenze kalhot bílých. Od jisté doby nosím většinu kalhot šitých na míru, jelikož jsou součástí mých obleků, respektive doplňují separátní saka. Mé současné dvoje chinos jsem zakoupil použité ve Vintage obchodě pro jejich nadčasový vzhled z let osmdesátých. Obdivoval jsem na nich sadu čtyřech záhybů, dva po každé straně, které je dělají velmi pohodlné při nošení i sezení. V mém šatníku však chyběly volné, lehké vlněné kalhoty, jaké znáte z italských rozpálených měst. Lehoučké jako vánek, volně plápolající kolem stehen a lýtek a ochlazujících povrch nohou proudícím vzduchem.

Vysnil jsem si, že budou mít vysoký pas, hluboké kapsy a jejich zapínání bude trošku starosvětské. Budou dokonale vytvarované odbornou krejčovinou nejvyšší úrovně, tak, aby pohyb v nich byl jako bez nich a zároveň byly tak přesně ustřižené, ušité a vytvarované, že podpoří moji postavu a zakryjí nedokonalost tvaru mých nohou. Ano, mám.

Krejčovský ateliér? Doslova.

Takové nenajdete v obchodě. Takové lze ušít jen na míru, respektive na zakázku. Systém made to measure je každý rok pro své zákazníky dokonalejší a spojuje digitální technologie s krejčovinou tak pevně, že zřejmě není návratu zpět. Vnímám také, že se tento způsob nebojí směřovat dál a nabídnout zákazníkům i to, co bylo do dnešní doby vyhrazeno jen ručnímu, tedy bespoke střihu. Já jsem se však pro návrat rozhodl a na ušití takových kalhot se dohodl v krejčovském ateliéru, ve kterém se nedrží žádných konvencí, ale poskytují zákazníkům službu na přání, na míru i na zakázku. Není nic, by dva mistři krejčí a krejčovská mistrová v ateliéru Dity Krupicové nedokázali ušít. 

Vybrané látky z prestižních tkalcoven spojují s kůží i kožešinou a vytvářejí modely, které na první pohled připomínají tradiční pánské oděvy, druhý pohled vám však nabídne neotřelé prvky, které práci Dity od ostatních odlišují. To však neznamená, že byste odcházeli s uměleckým dílem na sobě, pokud si jej nepřejete. Z dílny umístěné v čisťoučkém prostoru podkrovního ateliéru v Praze si zákaznice nejčastěji odnášejí klasické střihy šatů, halenek a sukní. Muži odcházejí s tradičními saky, košilemi a kalhotami, aby mohli příště svěřit do rukou těchto odborníků odkojených prestižními salony minulosti třeba koženou bundu, kožešinový plášť nebo kašmírový kabát do divadla.

Kurátorský výběr materiálů

"Připravila jsem pro Vás několik materiálů, o kterých si myslím, že se Vám budou líbit. Hledám v materiálech odrazy světla a zajímavé stíny, hledám, jak způsob jejich tkaní a lehké vzory působí při pohybu", vypráví mi se zaujetím Dita. 

"Fascinují mě látky, kde jedna barva prostupuje v dokonalosti tou druhou, například tato, podívejte. Spodní strana je bílá a prostupuje do té modré příze jen lehkým šimráním."

Ukazuje mi pět šest různých návinů z heboučké vlny, směsi vlny a hedvábí i vlny a lnu. Ví, že budeme vyrábět kalhoty do teplého počasí, volí tedy nízkou gramáž s pevnou keprovou vazbou a ukazuje mi také vlastnosti směsi vlny a mohéru, který způsobí, že se kalhoty nebudou vůbec mačkat v tříslech ani v kolenou.

Odborné vedení a svobodná volba

"Jak Vás ale Danieli tak znám, Vy jistě již máte přesnou představu o tom, jaké kalhoty si přejete. Jen Vy znáte dokonale Váš šatník a máte také svůj formálnější způsob vyjádření oděvem. Jak by měly tedy Vaše kalhoty vypadat?" Profesionální přístup každým coulem. Připravená vyjádřit své preference pro ty klienty, kteří představu nemají, až kurátorský výběr látek pro neotřelý a unikátní vzhled výsledného díla a k tomu obří porci empatie k osobnosti klienta. Stará škola? To nemohu posoudit. Co však posoudit mohu je příjemný pocit, pochopení pro moji volbu a svěřené důvody.

"Rád bych, aby bylo možné tyto mé kalhoty kombinovat se všemi saky, která mám. Těmi separátními i těmi oblekovými. Využívám totiž obleková saka i samostatně. Chci neutrální tón, geniální barvu, která mě nebude nijak omezovat a nebudu muset přemýšlet, zda si je mohu vzít či nikoli," vyprávím jí a v mých myšlenkách se objevují béžové kalhoty v barvě písku. Nahlas zdůvodňuji, proč to nebude látka jiná a prosím Ditu o možnost podívat se na varianty. S omluvou, že má pouze tři takto béžové náviny, mi je podává, rozvinuje je po stole, aby bylo vidět reakci látky se světlem. Bedlivě sleduje, které látce budu věnovat nejvíce pozornosti já. 

Já klient.

"Téhle jsou tři a tři čtvrtě a této zhruba metr a půl", dodává, když vidí, že se rozhoduji mezi dvěma téměř identickými materiály.

"Rád bych si vybral ten materiál, kterého je méně, abychom nemuseli rozstříhat ten větší, může se ještě hodit někomu jinému na celý oblek nebo kostým", uvažuji ekonomicky.

"To není třeba, vyberte si i ten druhý, pokud se Vám líbí více".

Dovolím si trvat na svém rozhodnutí a odmítám s tím, že ze spotřeby menšího kusu budu mít lepší pocit. Na kalhoty je to tak akorát, jistě to vyjde i v případě, že budou volně střižené. 

Žádná další diskuse se nekoná

Náš zákazník, náš pán v tom nejlepším slova smyslu. Špetka staromilství a vyjádřeného respektu, úcty a empatie v moderním způsobu komunikace.

"Tak vám vezmeme míry." 

Současně s touto větou vystřelil centimetr z rukou mistrové krejčové, která mi byla krátce před tím představena jako Dita. Další Dita. Sto procent přítomných žen nese toto relativně neobvyklé jméno. Jednou se mě s centimetrem taktak dotýká, jindy docela silně cítím, že jsou měřeny mé tělesné míry. Dita, která neměří, zapisuje to, co jí Dita, která nezapisuje, říká. Během minuty jsou veškeré míry na stole, doslova vepsány do formuláře a loučení s mistrovou je stejně tak rychlé jako bylo přivítání.

...a puky ostré jako břitva

Skláním se nad stolem a majitelka krejčovství DITAFIL kreslí rychlými, ale přesnými tahy návrh mých kalhot těsně vedle zapsaných měr. Dva záhyby, na každé straně jeden, žádné manžety, ostře řezané puky, výše posazený pasový límec a trošku širší, ať dělá hezkou postavu, dva viditelné knoflíky a také klínové kapsy, to se rozumí samo sebou a zezadu kapsy dvě. Přemýšlím, že jsem je nikdy nevyužil a tuto myšlenku sděluji. Tak trošku pro sebe, protože na návrhu přistává nákres kapes dvou.

"Od nás odcházejí pánské kalhoty s dvěma funkčními zadními kapsami a je nám tak trochu jedno, co s nimi budete dělat", říká s nadsázkou a humorem paní Dita Krupicová. 

Jaké kalhoty opravdu odejdou z dílny, jak proběhne druhá a třetí zkouška a jak mi kalhoty budou sedět se dozvíte v dalším pokračování již příští týden.

P.S. Pro lepší představu, jak to v krejčovském ateliéru DITAFIL vypadá, navštivte jejich stránky.