Jak změnit budoucnost etikety? Vytvořte ji.

Před týdnem jsem seděl v "lepší" pražské restauraci a sledoval scénu, která mě přiměla napsat tento článek. U vedlejšího stolu seděl mladý muž, asi pětadvacetiletý, ve slušném obleku. Vypadal úspěšně. Pravděpodobně pracovní schůzka. Naproti němu starší pán. Potenciální investor? Nebo budoucí šéf? 

A já jsem sledoval, jak se ten mladík během padesáti minut připravil o životní příležitost.

Lokty na stole. Telefon vedle talíře, občas vibrující. Mluvení s plnou pusou. Příbor držel jako rýč. A ten starší pán? Navenek zdvořilý. Ale v očích jasný verdikt: "Ne, s tímhle člověkem nebudu dělat byznys."

Nikdo mu to neřekl nahlas. Ale ten mladý muž prohrál ještě před tím, než předložil svůj byznys plán.

Neviditelná daň nevzdělanosti

Existuje daň, o které se nemluví. Není uvedená na faktuře. Neslyšíte o ní ve zprávách. Ale platí ji miliony lidí každý den svého života.

Je to daň za nedostatek zdvořilosti. Za to, že nevíme, jak se pohybovat ve formálním prostředí. Za to, že nás společnost tiše vyřazuje, aniž bychom tušili proč. 

Ta daň má mnoho podob. Ztracená pracovní příležitost. Nepříjemné první setkání s rodinou partnera. Pocit méněcennosti na společenské události. Vědomí, že všichni ostatní jako by znali něco, o čem vám nikdo neřekl.

Lucie Konhefr to ve své recenzi směrem ke mě formulovala přesně: 

"Když vidím, v čem jsou schopni přijít lidé do divadla nebo v luxusním hotelu na večeři, tak já bych je tam snad ani nepustila. Třeba by se to potom naučili."

Drsná slova? Možná. Ale pravdivá.

Ztracená generace zdvořilosti?

Nejsem nostalgik. Nemyslím si, že "dřív bylo všechno lepší". Moderní výchova má mnoho předností: učíme děti kritickému myšlení, samostatnosti, kreativitě... Ale někde po cestě jsme ztratili něco zásadního.

Ztratili jsme přenos základních společenských dovedností. Etikety. Zdvořilosti. Úcty k tradicím a rituálům, které nás v rodinách drží pohromadě.

Je to vina rodičů? Je to důsledek tempa "moderního života"? Nemyslím si. Je to vina rychlých večeří u televize. Neformálních zpráv přes mobily. Žalostně málo příležitostí, kdy se rodiny scházejí u formálně prostřeného stolu.

Ale absence příležitosti neznamená, že dovednost není potřebná. Naopak. Tam, kde jsou všichni neformální "až běda", vyniká ten, kdo ovládá zdvořilé chování. A tím výrazně vyniká.

24 lekcí, které většina lidí nikdy nedostane

Proto před dvěma lety vznikl projekt, který nemá na světě obdoby. Adventní kalendář s etiketou sváteční. Světový unikát spojující prémiovou čokoládu JANEK s praktickými lekcemi etikety pro děti i dospělé.

Není to produkt. Je to manifest. Prohlášení, že zdvořilost má místo v moderním světě. Že etiketu lze učit hravě, bez nudy, s respektem k tomu, že děti učí především to, co je baví.

Karel Urban ve své recenzi napsal: 

"Nápad se mi moc líbil, i kolegům, kteří ode mě vaši kolekci dostali. Praktická využitelnost - ideálně pár kartiček do kapsy."

Přesně to je podstata. Tento kalendář neučí děti být roboty. Dostávají nástroje, které mohou svobodně používat. A používají. Protože každá rada je praktická, aplikovatelná okamžitě, bez složitých teorií.

Co se vlastně naučí

Adventní kalendář obsahuje 24 QR kódů s radami, které pokrývají spektrum situací, se kterými se rodiče i jejich děti setkají nejen o Vánocích, ale celý následující rok.

• Jak zvládnout "nebezpečné" pokrmy bez trapasu a ušpinění. 
• Co si obléct na návštěvu, aby působili důstojně, ale zůstali sebou. 
• Jak se představit tak, aby člověk na druhé straně cítil respekt. 
• Jak podat ruku správně – detail, který dospělí podvědomě hodnotí.
• A desítky dalších tipů, rad a nuancí...

...které tvoří rozdíl mezi člověkem, který se cítí jistě v jakékoliv situaci, a tím, kdo doufá, že si nikdo nevšimne jeho nejistoty.

Adam Brudňák, který kalendář testoval, poznamenal: 

"Vnímam to ako jeden z najhodnotnejších kalendárov čo sa týka vedomosti. A následná sladká odmena z kvalitnej čokolády? Aj..."

A má pravdu. Protože hodnota tohoto kalendáře není v těch 24 kouscích excelentní čokolády JANEK. Hodnota je v tom, co ty znalosti udělají pro sebevědomí vašich dětí za pět, deset, patnáct let.

Proč prémiová čokoláda není náhoda

Monika Janků ve své recenzi zmínila něco podstatného: 

"Pozitivně hodnotím excelentní kvalitu čokolády, všech 24 rad, které byly stručné a jasně napsány a nápad ke vzniku takovéhoto formátu adventního kalendáře."

Kvalita čokolády není náhoda. Je to záměr. Protože etiketa je umění rozlišit kvalitu. Vědět, že existuje rozdíl mezi prémiovou čokoládou JANEK bez éček a náhražek a "jakousi" průmyslovou masou plnou divných tuků.

Děti, které rostou s pochopením kvality, budou požadovat kvalitu ve všem. V jídle. Ve vztazích. V práci. V životě.

Návrat k hodnotám není nostalgie

Někdo by mohl říct: "Tohle je jen nostalgie. Touha vrátit se do minulosti."

Není. Tohle je pragmatismus. Protože svět je stále více konkurenční. A tam, kde má každý stejné formální vzdělání, stejný přístup k informacím, stejné technologické nástroje, rozhodují detaily.

Ten mladík v restauraci měl pravděpodobně skvělý byznys plán. Možná lepší než jeho konkurenti. Ale prohrál na detailech. Na signálech, které vysílal, aniž si to uvědomoval. Vaše děti si ty signály mohou uvědomovat. A ovládat je.

Investice 559 korun = výnos na celý život

Za cenu dvou lepších obědů můžete dát svým dětem nástroj, který jim nikdo nevezme. Sebevědomí pohybovat se v jakékoliv společnosti. PIN kód k situacím, ve kterých ostatní tápou.

Nejde o dokonalost. Jde o připravenost.

Adventní kalendář s etiketou sváteční není dostupný v běžných obchodech. Je to limitovaná edice, kterou můžete objednat pouze přes NÁŠ E-SHOP Množství je omezené – advent přichází jen jednou ročně a prodej končí, jakmile dojdou zásoby.