Jak se obléknout na zahradní party: mezi polem a parketem

Vstupujete bránou do zahrady. V jedné ruce něco, co snad bude k vínu pasovat. A podpatek se vám pomalu boří do měkkého, čerstvě zalitého trávníku. O kus dál postává muž v obleku, jako by právě odešel ze schůzky s právníkem. Nesměle se baví s ženou v extra těsném triku a legínách. V pozadí je váš známý. V kraťasech a sandálech, jako by šel k bazénu. Ve jediné vteřině víte naprosto přesně: ať máte na sobě cokoli, polovina hostů si bude myslet, že jste to přehnali, a druhá, že jste to odflákli.

Pozvánka přitom zněla tak nevinně. "Přijďte v pohodě, bude to na zahradě." Slova, která způsobila víc oděvních krizí než jakékoli black tie.

Proč je zahrada zrádnější než sál

Ve společenském sále víte, na čem jste. Temné stěny, parkety, světlo odněkud shora a dress code, který se dá vyčíst z pozvánky jako nejbližší spoj v jízdním řádu. Zahrada nic z toho nenabízí. Je to prostor bez hranic. Slunce se mísí s večerním chladem, upravený trávník s rozbahněnou cestičkou. 

Hostitelka se pohybuje někde mezi rolí paní domu a člověka, který lítá v zástěře.

Zahradní slavnost má přitom svou historii a ta není ledajaká. Většina lidí si myslí, že v tom mají prsty jen britské Garden Parties. Zahradní slavnosti se však vyvinuly z venkovních setkání francouzské šlechty v 17. století, známých jako fête champêtre [fet šãpɛːtr]. Až v 60. letech 19. století se staly oblíbenou společenskou tradicí, kterou prosazovala britská královna Viktorie. 

Dříve to byl institut, vrchol společenské sezony a cvičení v jediné disciplíně: vypadat svátečně, a přitom nepůsobit, že jste se na zahradu přišli předvádět. To napětí v pozvánce zůstalo dodnes. Říká se vám "buďte uvolnění", ale myslí se tím "buďte uvolnění tak, jak to umějí lidé, kteří přesně vědí, co dělají".

A právě tady číhá první omyl. 

Nic tak spolehlivě neprozradí, že někam patříte málo, jako snaha patřit tam víc než ostatní.

Muž v tmavém obleku na trávníku nevysílá signál "beru to vážně". Vysílá signál "na žádné takové akci jsem ještě nebyl". Žena v tříčtvrtečních legínách a přiléhavém topu nad pupík vypadá jak v posilovně. A na garden party trapně.

Dvě propasti, mezi nimiž vede cesta

1) Na jedné straně leží propast přílišné uvolněnosti. Tepláky, obří logo drahé značky na tričku, žabky, sportovní oděv, cokoli, co implikuje, že jste sem odbočili náhodou. Casual je totiž nebezpečné slovo. Pro polovinu lidí znamená "nemusím se snažit". Správně však je: "konečně se můžu snažit, aniž by to bylo vidět".

2) Na opačné straně se otevírá propast zbytečné formálnosti. Lesklé koktejlové šaty s flitry, které jiskří v poledním slunci jako cédéčka na strašáku v poli. Jehlové podpatky, které trávník promění past na mamuta a jejich nositelku ve vrávorající bytost. Formální kravata povolená v rozepnutém límci křičí o pomoc.

Mezi těmito dvěma propastmi vede úzká, ale překvapivě pohodlná cesta. A má jednoduché jméno: smart casual s respektem k místu, denní době a hostitelům.

Co terén skutečně žádá

Začněme tím, co diktuje samo prostředí. Etiketa oděvu zde není rozmar, ale fyzika. Trávník ani kamenná dlažba nesnese dámské špičaté podpatky – jednoduše se boří nebo ničí. Volte:

• plnější nižší podpatek nebo klínovou podrážku
• elegantní mokasíny, loafers nebo…
• čisté kožené tenisky v neutrální barvě (ne bílé jako všichni)

Slunce nesnese tmavé těžké látky, které sálají horko a přitahují každý paprsek. Vaší volbou by měly být:

• oděvy ze lnu, bavlny nebo letní vlny typu Fresco
• materiály, které dýchají a nedusí. Vyhněte se polyesteru.

A večerní chlad, který přijde každý den a vždy někoho překvapí, žádá vrstvu navíc:

• lehké sako nebo bavlněný kardigan
• svetřík přehozený přes ramena nebo vzdušná šála

Kdo s sebou má vrstvu na večer, vypadá jako člověk, který zná svět. Kdo se v deset večer klepe, vypadá jako člověk, který znal jen předpověď na odpoledne.

Barvy nechte spíš tlumené a přirozené. Odstíny, které ladí se zelení a dřevem, nikoli s diskotékou.

Pro ženy lehké letní šaty střední délky, kalhotový komplet, sukně s pěkným topem – cokoli, co snese trávu, vítr i talíř s jednohubkami balancovaný v jedné ruce. Pro muže funguje rozepnutá košile (klidně bez kravaty, nebo s neformální kravatou), chinos nebo lehké kalhoty a méně formální sako.

A nad tím vším se vznáší jediné, skutečně rozhodující pravidlo. Elegance na garden party totiž stojí na jediné věci: vypadat, že to nebylo namáhavé. Kdo se na zahradě tváří, že nad svým oblečením strávil hodinu, prozrazuje, že nad tím strávil hodiny tři.

Závěrem

Na garden party nechte módu stranou. Je to zkouška společenské citlivosti a odhadu. Vyhněte se oběma propastem – té teplákové a kraťasové i té formální a flitrové. Oblékněte se podle terénu, nejen podle zrcadla, přibalte vrstvu na večer a zbytek nechte působit, jako by mimochodem. Mezi polem a parketem totiž nevede pevná dělicí čára. Je zde však pěšina pro ty, kteří nad oděvem přemýšlí.

Chcete být nejlépe oblečený host na zahradě? Nikdy to nebude člověk, kterého si všimnete jako prvního. Vyhraje ten, na koho si lidé vzpomenou, až dávno zapomenou, co měl na sobě.

A pokud si stále nejste jisti, řiďte se osvědčenou pomůckou: oblékněte se tak, abyste mohli stejně klidně podat ruku hostiteli i zachránit skleničku, která se chystá spadnout do trávy.

Obojí se totiž stane. Většinou ve stejnou chvíli.

Pod čarou, ale důležité

Žádné Faux Pas nejde vzít zpět. Nezbývá, než se mu zasmát. Každému trapasu lze však předejít. Získejte jistotu, důvěru a klid během osobních, diskrétních konzultací. Úvodní je zdarma.