Co je nevhodné, co normál a co tabu?

Hovoří-li někdo ve vaší přítomnosti o čemkoli, co je vám nepříjemné, považujete za nepatřičné nebo nevhodné, požádejte, aby téma opustil. Pokud používá vulgární slova, poproste, aby nadávky nepoužíval. Zdvořile smíte požádat kohokoli o cokoli. 

Respektujte však také, že vám dotyčný nemusí vyhovět. V tom případě se pokuste změnit téma sami, zeptejte se například na jeho oblíbený recept z lososa, zeptejte se, zda se mu líbí tamto křeslo, případně vyzdvihněte na dané popisované situaci nebo v okolí, kde se nacházíte, cokoli pozitivního. Pokud to nepomůže, omluvte se a odejděte.

Zdroj obrázku: thetimes.co.uk

Koho prosím vás zajímá vaše hmotnost...

Považuji za nevhodné hovořit ve společnosti o politických nebo sexuálních preferencích a obtížích či intimních prožitcích. Stejně tak je nevhodné hovořit o své hmotnosti a udělovat komukoli lékařské rady v případě, že nejste ošetřující lékař posluchače. Odsouzeníhodné a hanebné je, pokud kohokoli pomlouváte, hovoříte o nepřítomném negativně či šíříte klevety všeho druhu.

Velmi osobní nebo dokonce intimní informace jsou jistě sdělitelné. Záleží však na empatii a sociální inteligenci vypravěče, zda si uvědomí, že mohou některého z posluchačů obtěžovat. Mezi dobrými přáteli je "míra odhalení" jistě jiná než na obchodní večeři se zákazníky.

Chcete být oblíbení? Tak si nestěžujte.

Při společenských událostech, párty s přáteli nebo na firemních večírcích je vhodné ctít, že většina přítomných nechce poslouchat jakékoli vaše stížnosti a potíže. Témata tohoto typu se do slavnostních prostředí nehodí. Otravují atmosféru i posluchače, kteří mnohdy nemají možnost odejít od stolu. Nebo nemají odvahu vám říct, jak je to obtěžuje. Anebo obojí. Stěžovatelé a manipulátoři patří mezi neoblíbené společníky.

Vážím si možnosti a svobody otevřené komunikace, propaguji ji a učím se jí. Společně se svobodou říci cokoli přichází však stejná míra odpovědnosti za vyřčené. Respekt k posluchači, střízlivé posouzení situace a úcta k přítomným lidem by nám měla postačit k identifikaci, zda to či ono slovo můžeme nebo nesmíme použít. Uznávám však, že empatie je u různých lidí různá. Také ona střízlivost se vytrácí přímou úměrou s opilostí.

Sprostá slova jsou už přece normální...

Jako muž jsem chápán většinou jako součást "hrubší" části populace, považuji-li tu ženskou část obecně za jemnější. Opak je však pravdou. Jsem vůči vulgarismům a nadávkám velmi citlivý. Negativně ovlivňují moji náklonnost k lidem, kteří je používají. Bez rozdílu, zda se jedná o muže nebo ženu. Za vrcholně nevhodné považuji klení na veřejnosti či v televizi, hrubost ženy v chování i mluvě. A také používání jakýchkoli vulgarismů. Vrcholem nevhodného chování jsou pro mě vulgarismy v rodinách nebo v sekcích fanoušků při sportovních kláních v doprovodu dětí a mladých.

Viva la vulva a penis bez uší?

Používání latinských názvů a označení intimních tělesných částí v reklamách, v komerci nebo ve zpravodajství je v kompetenci odborníků na média, marketing a PR dotyčných firem. Pokud vám, divákům nebo posluchačům, tyto výrazy vadí, nebo vás dokonce pobuřují, tak tyto reklamní pořady nebo dokumenty nesledujte. Přepněte. Nebo médium vypněte. Všem doporučuji z vlastní, téměř desetileté, zkušenosti televizi z domova odstranit. Jako vše zbytečné.

P.S. Nevíte, o čem nadpis hovoří? Viva la vulva je novou reklamní kampaní firmy Libresse a Penis nemá uši je povídkový román Marka Dobrého, který vydalo nakladatelství Pointa.